
Letošní roadtrip jsme koncipovali jako kombinaci honby za řidičskými zážitky v Alpách a na severní smyčce a kontroly nějakých těch bezvýznamných pamětihodností ve Francii. Stejně jako loni i letos byla cesta naplánovaná relativně přesně a všechny noclehy předem zabookovány. Když jsme dříve jezdili do pobaltí, německa apod. na slepo bez pevného plánu, tak to mělo svou romantiku a nádech dobrodružství, ale na přespávání v autě už moc nejsem. Takže jak tedy bylo?
Hned první den s zdálo, že výlet skončí dříve než pořádně začal. První zastávkou po cestě k prvnímu noclehu v Rakousku měl být Mnichov. Pár km před městem během jízdy po dálnici se stalo něco, o čem se asi nikdy nedovím, co přesně bylo. Každopádně do auta mi trefil šutr velikosti lidské pěsti. Buď ho někdo hodil z mostu (bylo jich tam dost) nebo to nějak přilétlo z náklaďáku.
Ve zlomku vteřiny jsem postřehl, že něco letí a uslyšel silnou ránu. V ten moment bylo řidičovo zrcátko přimáčklé k bočnímu okýnku, sklo zrcátka na padrť a zaseklé do těsnění okna. Jakmile to šlo, zajel jsem do odstavného pruhu. Myslel jsem, že je díra v A-sloupku a celý plast zrcátka po smrti. Nakonec byly škody podstatně menší. Odneslo to jen sklíčko, které drželo na drátech od vyhřívání. Vnější plast zrcátka má dva šrámy. Polohovací motory jsou OK. Uff. Prohlídka Mnichova se změnila na googlování mobilem a zadání adresy nejbližšího Honda Servisu v Mnichově. Bohužel ani jeden ze tří navštívených neměl sklo skladem...

...tak se situace řešila útratou 4e v ATU za samolepící kosmetické zrcátko a alu pásku. Zrcátko bylo sice placaté, ale něco v něm vidět bylo a během dalších 5000km jsem si na to zvykl


První noc jsme strávili v malebné rakouské vesničce Raggal, kde jsme spali už loni. Ideální výchozí bod pro cestování po Švýcarsku.



Po projetí Lichtenštejnska a transferu po nudné dálnici k Davosu, silnice změnila charakter a začli jsme se drápat do kopců.

Cestou jsme jednou spatřili i typického zástupce aplské fauny - Lamu




Když cesta vedla přes vesnici, tak ji švýcarští maniaci neváhali protáhnout nejužším možným místem.

Šotolinový úsek průsmyku Umbrailpass


Po projetí průsmyků Fluelapass, Ofenpass a Umbrailpass jsme dorazili TAM:

Dlouho jsme neváhali a vydali se dolů směrem k vesnici Stelvio



Ve Stelviu označují příslušnou značku až skutečně prudký kopec. Ty usmolené 10-12%, co máme tu, by tam musely být všude.

Po procházce ve Stelviu jsme to otočili o 180 stupňů a jak jsme sjeli dolů, tak jsme se začli drápat zpět na Stelviopass (no nebyla by škoda to jet jen jednou, když už jsem tam?



Opět nahoře.

Toto jsem si užil hned 2x


Klesání z průsmyku Stelviopass k italskému Bormiu, poblíž kterého jsme měli zamluvený další horský hotýlek.


Třetí den jsme se z Itálie zamířili zpět do Švýcar

Takováto a podobná auta jsou v alpách naprosto běžná a člověku to pak ani nepříjde. AMG CLK63 na Berninapassu.

Berninapass

Albulapass


Vodopád na Furkapassu

Neohrožený Ondras

Tímto horské úseky končily, tak se Honda ještě koukla na kopečky z Furkapassu. Při přejezdu Grimselpassu až do Interlakenu nám pršelo.

V Interlakenu, kde jsme měli další nocleh, stojí za zmínku celkem pěkná NSX.

V Chamonix začala francouzská etapa našeho výletu. Toto má být správně snímek Mt. Blancu, ale počasí nepřálo a není ani jisté, že tam nějaký Mt. Blanc vůbce je. Možná je to vše řízená mystifikace.


K večeru jsme ještě okoukli Grenoble pěkně z kopečka...

...kam nás vyvezla bublinová lanovka.

Kaňon řeky Ardeche



Avignon s papežským sídlem...

...a nějakým torzem mostu.

Honda radši kouká do keře, aby nemusela pozorovat osádku rozkrádající hrozno ve vinici

Pont D'Arc. Přes 2000 let starý akvadukt. Koupání v řece pod akvaduktem bylo velmi osvěžující

V tomhle jsme bydleli ve Francii. Hotely Premiere Classe. Název je sice takový sarkastický vtip majitele řetězce, ale pokd ke štěstí stačí čistě povlečená postel a sprcha se záchodem na každém pokoji, tak není co řešit. Ceny od 34 do 45e za pokoj a noc.

Montpellier


Nejvyšší most světa v Millau. Projeli jsme se po něm...

Poměrně bezstarostné řešení telefonů a dalších sítí v Lyonu. Takhle vypadaly všechny domy. Inu, jiný kraj...

Katedrála v Metz

Po krátké návštěve v Luxembursku...

...jsme dorazili k dalšímu vrcholu výletu na Nordschleife.

Pár pleček, co postávaly vůkol. Když se začalo jezdit, tak jich dorazilo podstatně více, ale nebyl čas na focení. Měl jsem koupené čtyři jízdy a ten den se jezdilo krátce (a navíc to před koncem krouhli kvůli nehodě), tak jsem stále kroužil.








Dobře utracených 70e

V německém Mainzu na mě jukla další NSX.

Poslední den jsme ještě navštívili museum v Sinsheimu, ale to vydá na další report, pokud bude zájem...



To je tedy takový stručný

Každému, kdo to dočetl a doprohlížel až sem gratuluji.
P.S. Omlouvám se, že na fotkách není žádné pořádné auto
